DOSTIHOVÝ SPORT

            

HISTORIE

Již od roku 648 př. n. l. byly ve starém Řecku pořádány závody vozatajů. Při těchto závodech s koňským dvojspřežím (biga), trojspřežím (triga) nebo čtyřspřežím (kvadriga) bylo všechno dovoleno. Bylo dokonce možno překážet soupeřovu vozu a zdržovat jej. Takové brutální závody si vždy vyžádaly mnoho obětí na jezdcích i zvířatech. Jezdecké závody byly zavedeny asi v roce 640 př. n. l. Byly méně spektakulární, a proto záhy došlo k pokusům učinit je zajímavějšími a přitažlivějšími. Organizovaly se například noční štafetové závody, při nichž si jezdci předávali hořící pochodně. Již tehdy se na ně uzavíraly sázky.

Nejstarší záznam o dostizích, pocházející z roku 1540, dokládá, že nejstarším dosud existujícím dostihovým závodištěm v Anglii je Chester. Královna Alžběta I. jezdívala sledovat dostihy na pláni u Salisbury a ještě před koncem století se toto závodiště objevilo na mapě Doncasteru. Po roce 1640 se začalo závodit v Epsomu a do roku 1700 se stal hlavním městem dostihového světa Newmarket díky královskému patronátu, které mu zaručil popularitu. Král Jakub I. Byl prvním panovníkem, který v roce 1605 město navštívil, a pro Karla II. se po jeho restauraci stalo od roku 1660 domovem.

Za předky plnokrevníka se považují tři hřebci. První byl pravý arab z Nadžu v Arábii jménem Darley Arabian. Byl zakoupen v Aleppu v Sýrii a do Anglie byl dovezen r. 1705. Tento hnědák se narodil v r. 1702 a stal se zakladatelem linie Eclipse. Byerley Turk, vraník neznámého původu, byl získán jako kořist od Turků údajně r. 1683. Narodil se patrně r. 1680 a do Anglie se dostal r. 1689. Do chovu byl zařazen o rok později a stal se zakladatelem linie Herold. Godolphin Barb, hnědák narozený v Tunisku r. 1724, se do Evropy dostal jako dar pro francouzského krále Ludvíka XV. Dojem neudělal a po všelijakých trampotách byl kolem r, 1730 odvezen do Anglie, kde se stal předkem linie Matchen.

Dostihová ročenka, ve které se uvádějí termíny a výsledky dostihů, byla poprvé publikována v roce 1727. V roce 1740 postavil anglický parlament mimo zákon všechny závody, jejichž majetek byl menší než padesát liber, aby tak získal kontrolu nad bouřlivě se rozvíjejícím sportem. Derby, závod, který se stal vzorem pro mnohé další na celém světě, se poprvé běželo v roce 1780 a zvítězil v něm Diomed. Tehdy již bylo v Británii padesát devět dostihových závodišť a jedinými dvěma víkendy, kdy se neběželi žádné dostihy, byl ten po Velkém pátku a o Vánocích.

Dostihy a s nimi i chov plnokrevníků se rozšířili do všech zemí, na které měla Velká Británie nějaký vliv. V Severní Americe bylo první oficiální dostihové závodiště otevřeno v roce 1665 na Long Islandu v New Yorku. Ve Francii se první oficiální dostihy běžely v roce 1776 poblíž Paříže, v Německu v roce 1882 v Meklenbursku, v Itálii v roce 1837 ve Florencii a v Neapoli. V Čechách se poprvé běželo v Praze v roce 1839 a v Pardubicích roku 1842. Na jižní polokouli byly první dostihy zaznamenány v roce 1810 v Sydney v Austrálii a v roce 1842 v Aucklandu na Novém Zélandu.

 

JAK SE BĚHALO V ČECHÁCH

První zpráva o koňských závodech na našem území pochází z roku 1478. tehdy Petr ze Šternberka popsal ve svém dopise závod, do kterého poslal jednoho ze svých koní proti soupeři sedlanému Chorvaty. Z onoho roku pochází také první známé jméno dostihového koně, klisny Bedeje. Kronikář Václav Břežan zaznamenal pak v roce 1561 "Závod několika koní o cenu čtyř set tolarů" v Krumlově.

Přelom nastal roku 1760, kdy chlumecký hrabě Ferdinand Kinský doplnil místní chovy dovozem prvních anglických plnokrevníků, typicky dostihových koní. V roce 1839 založili první dostihový spolek v Čechách - Wettrennen-Verein. Téhož roku vyšla "První roční zpráva o koňských dostizích v Čechách" - jako nejlepší kůň je v ní uveden hřebec Game Boy, na kterém vyhrával hrabě Oktavián Kinský.

První pražská dostihová dráha se prostírala na prostírala na karlínské Invalidovně. Závodilo se o zlaté dukáty, konaly se zde i selské dostihy.

Už od roku 1860 měla Praha další závodiště na pankrácké pláni u Zelené lišky a hlavně na Císařské louce. Sem se postupně soustředilo veškeré dostihové dění.

V Chuchli začali stavět tribuny a vybudovali prostornou dráhu v roce 1906. Otevření chuchelského závodiště se konalo na 28. září 1906. Úvodním dnem se konalo pět dostihů a vůbec první vítězkou na chuchelském závodišti se stala klisna Vision, v sedle se svým majitelem, veterinářem Františkem Bartoschem. Dostihy se pak pořádaly čtyřikrát v týdnu.

První světová válka však vpadla do slibného dostihového sportu jako ničivá smršť, závodiště osiřela, zarostla a zpustla, na evropských frontách zahynuly tisíce a tisíce cenných koní, padli i mnozí jejich jezdci a majitelé…

Československý Jockey Club byl založen 28. 3. 1919 a měl za úkol obnovit narušené chovy a dostihový provoz, rozběhnout opět cvalové závody.

Historické datum našeho turfu je 22. květen 1921 - toho dne bylo poprvé odstartováno Československé derby. Prvním derby-vítězem se stal hřebec Boxerl II. O čtyři roky později byla čs. Jockey Clubem poprvé vydána tolik potřebná Plemenná knihy, přesně registrující plnokrevníky v našich zemích.

 

STRUKTURA DOSTIHOVÉHO SPORTU

Struktura dostihového sportu je na celém světě stejná. Základem všeho je vlastník koně, na kterém jsou všichni ostatní závislí. Vlastník (tím může být jednotlivec, společnost, syndikát vlastníků, klub nebo firma) zaměstnává profesionálního trenéra, který koně připravuje pro dostihy a najímá pro ně jezdce. Majitel nebo majitelka bývá například někdo, kdo má společenské postavení a bohatství šejka Mohammeda Al-Maktouma, člena královské rodiny a naftového magnáta z Dubaje, vlastnícího tisíce koní, kteří běhají v jeho barvách po závodištích celého světa, nebo to může být malý syndikát vlastníků či klub, jehož majetkem je jediný kůň.

Majitelé mohou své koně chovat čistě jen pro radost, aniž by očekávali návratnost vynaložených prostředků, nebo je mohou naopak chovat z komerčních důvodů (koně i žokejové mohou nést na svých dresech firemní nápisy nebo reklamu). Nejčastější je ale kombinace obou důvodů. Nové koně může vlastník získat buď vlastním odchovem, nebo nákupem od profesionálních chovatelů plnokrevníků.

První linii dostihového sportu tvoří trenéři a žokejové. Žokejové (žokeji mohou být i ženy, ale mužské pohlaví v tomto povolání stále převládá) mohou mít buď smlouvy s jednotlivými vlastníky či trenéry, nebo jsou na volné noze a nechávají se najímat na jednotlivé jízdy. Jezdci mohou být titulováni žokejem (zkratka ž.) - jezdec dosáhne 50 vítězství v dostizích. Amatérští jezdci (zkratka am.) nejsou vyučeni v oboru a účastní se menšího počtu pro ně určených závodů. Pak ještě žáci (zkratka žk.) a jezdci z povolání.

Zákulisí dostihového sportu tvoří mohutně rozvinutý průmysl chovu plnokrevníků, připravený splnit každé přání koupěchtivých majitelů. Na vrcholu zájmu profesionálních chovatelů stojí mladí koně - obvykle ročci, kteří se prodávají po stovkách, někdy za ohromné ceny (nejdražší roček byl vydražen v roce 1985 za 13,1 milionu amerických dolarů). Mladí koně se obsedají ve věku po 1,5 roku aby ve 2 letech mohli absolvovat první srovnávací dostihy. Ostatní chovatelé, kteří koně chovají spíše ze záliby, posílají ročně na trh jen jednoho nebo dva koně. Převážná část koní odchovaných velkými stájemi se prodá a nakoupí v aukcích. Největšími aukcemi na světě jsou Tattersalls v Newmarketu a Keeneland v Kentucky.

 

Závodní sázky

Při sázení na závodní koně musí být vyplněná sázenka. Ta musí obsahovat číslo, místo a den závodu, druh sázky, číslo programu - přesné číslo koně, sázkový kurz a název závodního spolku. Rozlišuje se mezi sázkou na vítěze (musí být tipován vítězný kůň), na umístění (vytipovaný kůň se musí umístit mezi prvními třemi koňmi), sázkou na pořadí (musí být přesně určeno pořadí prvních dvou koní) a sázkou na tři (první tři koně musí být tipováni ve správném pořadí).

Závodiště - obrovský areál

Celé závodiště se rozkládá na ohromné ploše. Najdete tam všechno potřebné vybavení, které k dostihům patří: stáje, ubytovací zařízení, správní budovy, parkoviště, vážnici, skladiště, šatny, pokladny pro podávání sázek, restaurace a bary, čestné tribuny, divácké tribuny a paddock. V srdci celého areálu se nachází závodní dráha.

Dělení koní podle výkonnosti:

- letoun: podává nejlepší výkony na krátkých tratích do 1400 m

- mílaři: kralují na vzdálenostech 1600 m

- vytrvalci: nejvíce jim svědčí 2 a více km

Sedla a úbor na dostih

Sedlo pro rovinný dostih je malé, má daleko dopředu vysunuté bočnice bez kolenních opěr a velmi dlouhé posedlí. Pod sedlo se dává kožená dečka s kapsami pro olověná závaží. Tyto sedla váží od 300 g - 1.5 kg.
Sedlo pro překážkový dostih je pevnější konstrukce, má větší bočnice a je opatřené koleními opěrami. Váží 2.4 kg - 4 kg.
Úbor pro jezdce se skládá z vysokých dostihových bot, dostihového barevného dresu, který je určen podle registrované kombinace majitele koně, bílých kalhot, jezdecké čapky a dostihového bičíku, tzv. hecpajč.

Před startem

Všechny důležité aktéry najdeme v paddocku, což je ohrazené místo, kde se koně vodí necelou půlhodinku před startem. Z jejich chování, jiskry v oku a celkového vzhledu lze odhadnout aktuální formu a tím také vyhlídky na dobré umístění. Po odchodu z paddocku se účastníci dostihu představí divákům na dráze ve zkušebním cvalu ("prubikentru") a překážkové dostihy jsou obohaceny zkušebním skokem, jehož bezproblémové překonání je konečnou vstupenkou na start.

Obdrží-li startér od dostihové komise povolení ke startu, zvedne červený praporek a jeho následný pokyn "Do boxů!" je doprovázen zdvihnutím praporku zeleného. Nevstoupí-li kůň od tohoto okamžiku do startovacího boxu ve čtyřminutovém limitu, je z dostihu vyloučen.

Magické slovo "GO" pustí účastníky do boje a platnost tohoto startu potvrzuje odmávnutím bílého praporku pomocnýstartér, který stojí na dráze 150 m před boxy.

K nejnapínavějším okamžikům zpravidla dochází 200 m před cílem, na distanci. Častým a také zřetelným jevem při souboji o nejlepší umístění je použití bičíku, ovšem i ono je limitováno nezbytným počtem úderů a navíc tolerováno pouze v cílové rovince.

Přežene-li jezdec pobídky bičíkem ("hecpajčem") nebo je použije zbytečně či nevhodně, po dostihu putuje pro potrestání k dostihové komisi.

Rozdíl vzdáleností mezi prvním koněm a ostatními je udáván ve speciální míře zvané koňská délka (asi 3m). Výsledek potom může znít takto: "tuhý boj hlava 1 ½". Po rozšifrování nám vyjde následující : první dva koně svedli o vítězství tuhý boj, přičemž vítěz druhého v cíli porazil o hlavu, třetí doběhl o 2 koňské délky (tedy o 6m) za druhým koněm a čtvrtý kůň o jeden a půl délky (asi 4 a půl metrů) za třetím

Tu a tam dochází k "mrtvému dostihu", tedy k současnému vítězství či umístění dvou nebo dokonce více koní. Zvlášť mezi majiteli nejde o vítaný jev, protože se vyhraná částka mezi tyto koně rozpůlí.

Důležitou procedurou z hlediska regulérnosti je vážení jezdců před a po dostihu. Nejpozději 15 minut před stanoveným časem startu a neprodleně po doběhu se všichni jezdci i se sedlem dostaví do vážnice , kde rozhodčí u váhy zkontroluje správnost nesené hmotnosti uvedené v dostihovém programu.

Maximální odchylka je u rovinových dostihů půl kilogramu a u překážkových 1 kg. Při zjištění většího rozdílu je závodní dvojice diskvalifikována.

Dostihy jsou rozděleny na ceny a handicapy. Propozice u cen, tedy hmotnost, kterou kůň ponese, se určuje podle stáří, popř. předchozí výkonnosti koně měřené počtem vítězství či umístění nebo vydělanými dotacemi.

V handicapu je hmotnost nesená v konkrétním dostihu určeny výsledky v předešlých startech. Protože tak dochází k tomu, že se na startu setkají koně s výrazným rozdílem nesené zátěže, mají teoreticky všichni stejnou šanci zvítězit.

Mezi nejdůležitější výkonnostní zkoušky ve sportovním životě plnokrevníka patří pětice klasických dostihů, kterým dominuje České derby. To spolu s Velkou Jarní Cenou a Saint Leger tvoří takzvanou Trojkorunu. Tyto klasické dostihy jsou vlastně zkoušky výkonnosti vyhrazené koním ve stáří 3 let, kdy by měli být na vrcholu svých fyzických sil a zajistit si účastí, umístěním nebo dokonce vítězstvím v některém z nich, budoucí využití v chovu.

 

 

 

zpět

 

 

 Copyright © 2008 stáj Mistrál Mýto. Všechna práva vyhrazena.
Poslední aktualizace: 16. 11. 2008, 22:18